Milovaný i nenáviděný. Výborný i odporný. Snad žádný alkohol nerozděluje na světě tolik lidí jako absinth. Vyrábí se z aromatických bylin anýzu, pelyňku a fenyklu. Těmto třem druhům se dokonce říká svatá trojice. Absinth patří mezi velmi tvrdý alkohol. Dokonce bychom jej našli mezi nejsilnějším alkoholem na světě. Absinth má bohatou historii. Začínal jako univerzální lék. Lékařské využití pelyňku totiž našli již staří Egypťané v roce 1550 př. n. L. Jestli však někoho vyléčil, to nevíme. Raději. Pojďme se však přesunout blíže současnosti.
Ponurá historie absinthu
Tak jako spoustu opojných alkoholických nápojů, i absinth se ze začátku tvářil jako všelék. Za jeho “vynalezením” stál lékař ze Švýcarska Pierre Ordinaire. Verzí je samozřejmě více, jiná hovoří o tom, že lékař Ordinaire předal recept sestrám Henriodovým a ty posléze absinth distribuovaly po vlastní ose.
Co však již není pověst je ten fakt, že od sester získal jistý major Dubied recept a se svým synem a zeťem Henrym - Louisem Pernodem založil první absinthový lihovar. Ten úspěšně fungoval až do plošného zákazu absinthu v roce 1915.
Zákaz absinthu
Píše se první desetiletí 20. století a absinth má pěkný vroubek u široké populace. V roce 1905 švýcarský občan Jean Lanfray zabil svoji rodinu a pokusil se zabít i sám sebe. Už v té době se bojovalo s dezinformacemi a velmi rychle se rozšířila domněnka, že to vše bylo pod vlivem absinthu. Nebylo. Tedy spíše, nebylo to pouze kvůli absinthu. Lanfray do sebe během dne nalil sedm sklenic vína, šest skleniček koňaku a kávu s brandy. A ano. Absinth pil Lanfray pouze ráno. Tento fakt široká veřejnost jaksi pominula. Nicméně vznikla petice s více než 80 tisící podpisy, aby byl absinth zakázán. V roce 1907 byl uzákoněn a zapsán do ústavy.
Jak už to ale bývá, po zákazu absinthu se rozšířila výroba jiného anýzového nápoje - pastis. V něm se nevyužívá pelyněk, tak se jej zákaz netýkal.
Když se něco zakáže, většinou se najdou skupinky občanů, které si s těmito zákazy velmi úspěšně poradí. Výroba absinthu se tak přesunula do domácích destilérek. V domácích palírnách ale vznikaly absinthy převážně “blanche” typu, jelikož barvení patří mezi složitější část výroby a zároveň absinth bez charakteristické zelené barvy šel snáz utajit před nenechavými úřady.
Thujon (ne)tropí neplechy
Absinth byl dlouho považovaný za halucinogenní alkohol. Tuto tezi podpořil vědecký časopis, který thujon přirovnal k THC. Jenže jak už to bývá, historie vždy nenabídla správné závěry. Dnes je tato domněnka vyvrácená a absinth žádné halucinace nezpůsobuje. Thujon může ve větším množství způsobit svalové křeče, ale rozhodně nevyvolává halucinace.
Halucinace, na které si pijáci absinthu stěžovali, byly způsobeny např. modrou skalicí, jedovatou chemikálií, která se do nápoje přidávala pro líbivější zabarvení.
V 21. století byla dokonce zveřejněna studie, která porovnávala obsah thujonu v dnešních a tehdejších výrobcích. Popřela tak další dezinformaci, že tehdejší absinth obsahoval několikanásobně větší množství thujonu. Vědecky bylo doloženo, že absinth z přelomu 19. a 20. století obsahoval průměrně 48,3 mg-1 thujonu. Dle současných norem nemůže být obsaženo v nápoji více než 35 mg-1 thujonu.
Absinth chytá druhý dech
Těsně před začátkem divokých devadesátek se opět začíná absinthu dařit. Podmínkou v zemích Evropské unie je omezení thujonu na 10 mg-1. Na začátku 90. let 20. století se vrací absinth i na území Francie. Akorát s jedinou změnou. Nesmí se mu říkat absinth. Proto dodnes nese název alkohol na bázi pelyňku. Pod vlastním jménem se ve Francii prostě nesmí prodávat.
Přelom tisíciletí byl pro absinth ještě šťastnější. Veškeré země, které zatnuly tipec absinthu, nakonec povolily prodej na svém území. Legálně si jej tak dáme v každé zemi. I když některé státy (např. Nový Zéland) mají vymezená území, kde si absinth dát nemůžeme. Dnes existuje více jak 200 značek absinthu. Z ryze českých značek lze zmínit Absinth Beetle nebo jindřichohradecký Absinth Hill’s.
Co vše má absinth na svědomí?
Absinth byl oblíbený mezi bohémskými umělci jako Vincenthem van Goghem, Oscarem Wildem nebo Paulem Verlainem. Jejich bohémský styl života jim rozhodně nepomohl k dlouhověkosti. Gogh umřel v 37 letech, Wilde v 46 a Verlaine v 51 letech. To dozajista nemá na svědomí pouze zelená víla, jak se též absinthu přezdívá. I když Paul Verlaine ve svém díle Doznání své závislosti na absintu lituje. Při pobytu v sanatoriu, kde také zemřel, mu nemocniční sestry dokonce tolerovaly lahvičky absinthu pod polštářem. Asi na příjemnější snění.
Legenda praví, že pod vlivem absinthu si van Gogh uřízl své ucho. Pokud se však podíváme na van Goghovy obrazy, najdeme na nich až nápadně moc zeleného odstínu. Nevíte, u čeho se mohl inspirovat? Abychom absinth pouze nehanili, svým vlivem přispěl k mnoha uměleckým dílům. Tento alkohol hrál významnou roli v uměleckém životě Pabla Picassa, Edgara Allana Poa, Arthura Rimbauda nebo Charlese Baudelaira.
Edouard Manet zašel dokonce tak daleko, že namaloval muže opitého absinthem a nazval jej příznačně Piják absintu.
Ať se bavíme o absinthu, nebo jakémkoliv jiném alkoholu, nic se nesmí přehánět. Historie často reálnou verzi příběhu překroutí, proto je třeba brát tyto historické události s rezervou. Pravda je vždy tak někde mezi. Dnes již víme, že absinth nezpůsobuje halucinogenní stavy. Při nekontrolovatelné konzumaci vám však dobře určitě neudělá.
Po absinthu rozhodně nesedejte za volant. Nejen v ČR je nulová tolerance alkoholu za volantem a řídit pod vlivem se rovná čirému hazardu. Pokud si nejste jistí dobou, kdy můžete za volant, mrkněte do naší orientační tabulky odbourávání alkoholu, nebo si pořiďte kvalitní alkohol tester. Případně se svěřte do péče vašemu známému a nechte se odvézt.
P. S. Víte, kdy se slaví mezinárodní den absinthu? Prozradíme vám to a ještě mnohem víc v našem alkoholovém kalendáři!