Alkoholové degustace nás často zavedou do spousty zemí. Jednou z nich je nevyhnutelně Gruzie. Jednou z jejích pochoutek, za kterou se vyplatí vydat, je tradiční alkoholický nápoj "gruziňák". Vyrábí se z odrůd hroznového vína Lalvari a Rkatsiteli pěstovaných na gruzínských vinicích v oblasti Kachetie.
Gruzinský koňak
Jedná se o gruzínský koňak, který vyniká jantarovou barvou, vůní ořechů a mandlí. Příjemně vás překvapí karamelová chuť s tóny dubu. Vyznačuje se měkkostí, jemností a dlouhotrvající chutí. Doporučuje se pít po malých doušcích, zahřátý na pokojovou teplotu. Minimální doba zrání je 7 let.
Kam sahají kořeny gruzínského klenotu?
Historie destilace lihovin v Gruzii sahá do třicátých let 19. století. Později se v letech 1865 - 1873 objevil první seriózní výrobce gruziňáku Giorgi Bolkvadze. K dokonalosti koňak poté dovedl David Sarajishvili. Legenda říká, že jeho přátelství s rodinou Camusů (kteří vyráběli koňak ve Francii od 60. let 19. století) ho inspirovalo k zahájení výroby koňaku. Sarajishvili pozval slavného francouzského specialistu Antoina Jourda z francouzského regionu Cognac, aby přijel do Gruzie. Ve Francii koupil sudy z dubu a pustil se do podnikání. První továrna byla otevřena 1. září 1884 ve čtvrti Vera v Tbilisi a první koňak byl připraven o 4 roky později.
Gruziňský koňak překvapil i Churchilla!
V roce 1915 začal pracovat pro společnost Sarajishvili Vakhtang Tsitsishvili jako asistent mistra palírny. O 10 let později se stal hlavním specialistou společnosti. K jeho jménu se váže mnoho legend. Nejslavnější z nich vypráví o koňaku Eniseli, který se popíjel na konferenci v Jaltě v roce 1945. Během nápojů, které přerušovaly pracovní schůzky, Churchill - odborník na koňak ve všech směrech - vyzkoušel francouzský koňak a byl zklamaný . „A tenhle je nejlepší francouzský koňak,“ zvolal poté, co zkusil sklenici Eniseli. „Není francouzský - je to gruzínský,“ upozornil Stalin. Churchill předpokládal, že v Gruzii pracují francouzští specialisté, a byl velmi překvapen, když slyšel, že v tbiliské koňakové palírně nepracuje ani jeden cizinec. V té době, tj. za Stalinovy vlády, nemohl v Gruzii žít a pracovat ani jeden cizinec!
Tvůrce koňaku Eniseli získal Stalinovu cenu a první šarže koňaku Eniseli byla uvedena do prodeje v roce 1946. V následujících letech se vyrábělo mnoho různých gruzínských koňaků a téměř všechny čekala velká budoucnost: Vartsikhe (1954), vyrobené z vína vyrobeného v západní Gruzii, Gremi (1961) nebo Tbilisi (1958), které mnozí považují za vrcholný úspěch gruzínského koňaku.
Gruzínská kuchyně
Nejspíš zde nenajdete ohromně zdravou kuchyni, ale vaše chuťové buňky Gruzie rozhodně uspokojí. Kuchyň si zakládá na mléčných dobrotách a jedinečném chačapuri. Jedná se placku v průměru 20 cm, kterou tvoří kynuté těsto. Tradičně se plní speciálním sýrem. Má však mnoho jiných podob. Můžete si jí vychutnat například s fazolemi nebo sýrem, polosyrovým vejcem a máslem.
Dalším oblíbeným pokrmem jsou těstovinové balíčky khinkali, které se plní například masem, sýrem, houbami nebo bramborami.
Oblíbený je také zapečený lilek s pastou z vlašských ořechů, cibule a bylinek. Oříšky najdete také v tradičním dezertu navlečené na šňůrce a máčené v hroznovém sirupu. Je to oblíbený pokrm při zdolávání gruzínských hor.
A čím to všechno zapít?
Nejznámější nápoj jsme již zmínili. Mezi nejlepší producenty gruzínské brandy patří několikrát oceněné značky brandy Sarajishvili, He-Ry nebo Gruzignac.
Gruzínci nezaostávají ani v tvrdších kouscích. Pokud vás na “skleničku" pozve místní obyvatel, opatrnost je na místě. Po skleničkách jsou totiž zvyklí pít jejich tradiční pálenku čača. Hrozí tak, že byste nemuseli udržet tempo. Výborné je také gruzínské víno. Vybrat si můžete z široké škály červených i bílých vín.
Pokud se do Gruzie zrovna nechystáte, nemusím mít obavy, že by se v Čechách jejich klenoty nedaly ochutnat. Právě naopak. U nás jich najdete celou řadu.