Jak vybrat tu správnou skleničku na to či ono víno? Mnozí z vás si nejspíš tuto otázku nikdy nepoložili, či se jí přímo vyhýbali. A je to do jisté míry pochopitelné: skleničku vína máme obvykle spojenou s pohodovým večerem s přáteli, oddychem od každodenních starostí. Sommeliérství má navíc kolem sebe jako obor auru jisté neproniknutelnosti, zdá se být vyhrazeno vyšší společnosti, a nikoli běžným smrtelníkům. Ukážeme vám, že minimálně při výběru skleničky si základní zásady lze osvojit velmi snadno. A uvidíte, že to vašim posezením dá nový rozměr.
První, co by některé mohlo napadnout, a to jistě oprávněně, je, jak typ skleničky s výsledným požitkem z konzumace vína vlastně souvisí. Nejde především o chuť? I když to intuitivně nemusí být zřejmé, jde ve skutečnosti o propojené veličiny. Tvar sklenice, její výška i šířka hrdla ovlivňují, jak rychle dané víno rozvíjí své aroma a svoji chuť, a tedy jak ho při ochutnávce vnímáme. Intenzita aromatu se liší nejen mezi druhy, ale i mezi jednotlivými odrůdami. Z daného vína, ať už jsme jej koupili za tři stovky nebo desetinásobek, přitom chceme vytěžit to nejlepší. Zážitek navíc nevnímáme jen chutí a čichem, ale též zrakem a hmatem.
Zákonitosti, kterými se výsledné spojení vína a sklenice řídí, nejsou přitom vůbec složité. Ukážeme vám tři základní zásady, díky jejichž znalosti vás vaši přátelé začnou považovat za certifikovaného specialistu.
- Sklenice by měla mít stopku. To je nám všem tak nějak jasné, přesto jsme už víno nejspíš někdy pili i ze skleničky na whisky, případně dokonce z plastového kelímku. Proč je to rozdíl? Držením přímo za tělo se spolu se skleničkou zahřívá i tekutina uvnitř a její rychlé ohřátí má negativní vliv na chuť vína.
- Sklenice by měla být z tenkého, čistého, ideálně křišťálového skla. Víno konzumujeme i očima a barva vína se liší nejen mezi jednotlivými odrůdami, ale i výrobci. Pouze tenké a čisté sklo nám umožní tyto rozdíly naplno vnímat. Nevhodné je tak používat sklo zdobené s různými ornamenty. Tloušťka skla je navíc důležitá při samotném upíjení: tenké sklo dá v ústech plný prostor působení chuti, tlusté sklo naopak “přehluší” vše ostatní.
- Čím aromatičtější víno, tím větší sklenice. Zde už zabrušujeme do dělení podle druhů, obecně však platí, že čím aromatičtější a starší víno, tím by sklenice měla být větší, aby mělo aroma šanci se před ochutnáním maximálně rozvinout a nepraštila nás místo toho do nosu pouze štiplavá vůně alkoholu.
Bílé víno: tulipán
Je zvykem podávat nejdříve vína bílá a následně postupovat k vínům červeným, proto i zde začneme vínem bílým. Správná sklenice na bílé víno se směrem k hrdlu zužuje, má tvar podobný polootevřenému tulipánu. To umožňuje správnou kumulaci aromatických látek právě u hrdla. Aroma je přitom u bílého vína přirozeně lehčí než u červeného, sklenice by proto měla být menší, ideálně o objemu asi 200–500 ml. Bílé víno podáváme chladnější, o teplotě asi 8–12°C, a držíme u spodní části stopky, abychom jej nezahřívali. Stejná pravidla jako pro bílé víno platí i pro většinu vín růžových.
Červené víno: balón
Sklenice na červené víno by měla mít více otevřené hrdlo, a svým tvarem tedy připomínat balón či cibuli. Dojde k výraznější oxidaci, což snižuje složitost chuti i vůně, okrouhlé zúžení pak pomáhá aroma nasměrovat přímo do nosu. Červené víno bychom neměli nalít výš než do úrovně, v níž je sklenice nejširší. Vhodný je tak její vyšší objem, a to asi od 300 až do 800 ml. Umožňuje to sklenicí také snáze zakroužit a lépe tak uvolnit aromatické látky. Pokud bychom naopak nalili červené víno staršího ročníku až po okraj malé sklenice, aroma by nemělo možnost se rozvinout a do nosu by nás uhodil nepříjemný pach. Červené víno se servíruje za teploty asi 14–18°C, sklenice mají kratší stopku a drží se v její horní části.
Šumivé víno: flétna
Jak vypadá sklenice na sekt či šampaňské, si asi všichni vybavíme: jedná se o vyšší úzkou sklenici svým tvarem připomínající flétnu. Takto lépe drží teplotu vína, která by v tomto případě měla být nízká. Tento tvar zároveň podporuje udržení optimálního množství oxidu uhličitého a také rozproudění aromatu. Na dně lepší sklenice na sekt můžeme najít drobné rýhy, díky čemuž bublinky nepřetržitě stoupají k hladině v oku lahodících řetězcích. Také vyšší stopka má své opodstatnění: sklenice by měla být držena co nejblíže k patce, aby došlo k co nejmenší tepelné výměně s vychlazeným sektem. Ideální pak je ji plnit do pouhé třetiny objemu.
Dezertní a likérová vína
Zvláštní kategorii tvoří vína dezertní a likérová. Sem můžeme zařadit třeba portské víno nebo sherry. Obecně lze říci, že na sklenici na dezertní víno lze klást stejné nároky jako na tu na klasické víno (měla by být tenká, mít stopku a směrem k hrdlu se zužovat), akorát jde o její zmenšenou verzi. V praxi však můžeme vidět, že pravidla jsou zde – jako ostatně u jakéhokoli likéru s vyšším obsahem alkoholu – daleko méně striktní.
Univerzální sklenička? Existuje, ale…
Někoho by mohlo napadnout, že přece musí existovat sklenička, kterou lze tzv. zabít všechny mouchy jednou ranou. A skutečně existuje. Nazývá se OIV, což je zkratka pro mezinárodní organizaci Organisation internationale de la vigne et du vin. Jedná se o sklenici, která se využívá spíše pro účely degustace a pro celovečerní konzumaci vína si s ní nevystačíte, pokud byste se ale skutečně rozhodli mít doma jen jednu sklenici, pak toto je ona.
Závěrem
Existují samozřejmě specifické sklenice pro specifické odrůdy vína, ať už bílého, nebo červeného. To však třeba zase v příští MasterClass. Rada pro ty, co by si z článku chtěli alespoň něco odnést a přeci jen si dopřát více než jen jednu sklenici, zní, že v 90 % případů si vystačíte s touto trojicí: menší sklenice tulipánového tvaru – větší sklenice tulipánového tvaru – velká sklenice balónového tvaru. Teď už víte, jak kterou z nich použít, a můžete tak svými znalostmi ohromit své návštěvníky. Každopádně nezapomeňte, že hlavní je si chvíle s vínem užít v dobré společnosti a nesedat si po jeho konzumaci za volant. Přejeme vám spoustu kvalitních vinných zážitků!